Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chrám sv. Petra a Pavla

17. 6. 2009

Na světě není nic mocnějšího než myšlenka, která přišla včas  (Victor Hugo)

A tak tomu muselo být i za dávných časů, kdy lidé v raném středověku postavili na místě, kam dnes chodíme v Unhošti do chrámu sv. Petra a Pavla na bohoslužby, dřevěný kostelík. Byla to myšlenka, která vedla skupinku lidí, aby zorganizovali stavbu prostory, kde se chtěli setkávat na jednom místě a sloužit tam Bohu...

Ve studii Dr. Jana Šťovíčka se dozvídáme, že někdy kolem 2. poloviny 13. století byl dřevěný kostelík nahrazen jednolodním románsko-gotickým kostelem z opukového zdiva. Jeho podélná loď byla kryta plochým trámovým stropem a přecházela v trojboké kněžiště s gotickými rysy. Stavebníkem byla pravděpodobně správa královského křivoklátského panství, k němuž v té době Unhošť patřila. Patronem kostela byl sám český král jako držitel křivoklátského panství.

Nejstarší zpráva o kostele se nachází v listině krále Jana Lucemburského z 19. 10. 1329, jíž tento panovník postoupil kostel v Unhošti s příslušným právem podacím rytířskému řádu křížovníků s červenou hvězdou v Praze. Byl to závažný právní akt, neboť s výjimkou kališnické césury se fara v rukou křižovníků s červenu hvězdou udržela až do dnešních časů.
Z období vrcholné gotiky 14. století pochází gotické pískovcové sanktuárium, které se nachází v presbytáři. Obdélný výklenek, v němž původně byla uchována eucharistie, je překryt novějšími dřevěnými dvířky s kováním a je  rámován profilovanou římsou. Ta je nahoře zakončena trojúhelníkovým štítem, v jehož výplni je vytesán gotický štít se znakem, o němž je možno se domnívat, že patřil prvnímu známému unhošťskému faráři panu Bušku Linhartu, který pocházel z rodu vladyků z Braškova. V Unhošti je uváděn v roce 1347 a byl asi bratrem, či bratrancem Buška Leonarda, kanovníka metropolitní kapituly pražské a prvního ředitele stavební huti svatovítské katedrály za její gotické přestavby. (Buškovu bustu ve svatovítském triforiu doprovází obdobný znak).
V době husitské revoluce museli křižovníci z Unhošťské fary odejít a vystřídali je kališničtí faráři, kteří zde byli až do osudné bitvy na Bílé Hoře.
Katolická duchovní správa tu byla obnovena až po 30-ti leté válce. Stalo se tak  v roce 1661, kdy se sem vrátili duchovní faráři z řádu křižovníků s červenou hvězdou.
Farní chrám byl po této strastiplné válce dosti poškozen. Město nemělo hradby a tak byla v roce 1656 k severnímu bloku kněžiště přistavěna mohutná hranolovitá věž,  aby sloužila jak kostelu, tak potřebám strážní služby pro město. Věž byla na vrcholu opatřena ochozem a světničkou věžného, který měl pro městskou radu hlídat město a hlásit případné požáry, pohyby vojsk a loupeživých skupin. Tato služba tu byla až do roku 1897.
Věž je 42,5 m vysoká a v jejím přízemí se nachází sakristie. Má 4 patra a je ukončena šindelem pokrytou barokní cibulí  s měděnou lucernou a na vrcholu pozlacenou makovicí s křížem, na jehož úpatí je posazena křižovnická hvězda.
Zároveň tato věž nahradila zničenou starší zvonici, která stávala na severní straně někdejšího starého hřbitova, jenž  byl u kostela až do 18. století. Po válce je  opraven a zčásti renovován, a tak se stalo i s kostelem. Byl v něm vytvořen nový malovaný strop a jeho stěny byly vyzdobeny císařským orlem, znakem města i místních cechů.
Počátkem 18. století byl kostel barokně přestavěn. Loď k západu byla rozšířena přístavbou s hudební kruchtou.  Tyto stavební práce vedl pražský stavitel a mistr
František Fortini, který pracoval ve službách různých architektů. F. Fortini prováděl stavby pro známého Jana Baptistu Alliprandi, který pracoval pro pražské křižovníky s červenou hvězdou. Ti finančně zabezpečili stavební úpravy v kostele sv. Petra a Pavla.
Současně byla staticky zabezpečena věž opěrnými pilíři a loď a kněžiště byly výškově sjednoceny.
Okna byla opatřena jednotnou šambránou se znamením kříže a byly vytvořeny nové chrámové vchody.
Hlavní vchod na jižní straně z náměstí byl opatřen pískovcovým portálem a supraportou s křížovnickým znakem a souměrně s ním byl na protilehlé straně vybudován vedlejší vchod z tehdejšího hřbitova.
Chrámový exteriér byl zvýrazněn novým průčelím, komponovaným v barokním duchu, jež je také umělecky nejhodnotnějším a nejpůsobivějším z těchto úprav. Unhošťskému kostelu i po této úpravě zůstal zachován ráz nenáročné sakrální architektury, která navenek působí jako barokní stavba.
Varhany pocházejí z období kolem roku 1746 a jsou dílem pražského varhaníka Jana Ferdinanda Schwabla.
Na konci 19. st. byly provedeny úpravy kněžiště a postaven nový hlavní oltář ve stylu pseudorenesančním. Pochází z dílny sychrovského řezbáře Petra Buška. Byl dokončen v roce 1892, tak jako i oltářní obraz patronů chrámu, apoštolů sv. Petra a Pavla, jenž je dílem pražského umělce Emanuela Dítěte.
V lodi na evangelijní straně v nice v průčelí se nachází polychromovaná socha Panny Marie.
Hlouběji v lodi je osazena barokní kazatelna z 2. pol. 18. stol. s kartuší Kázání rybářům a nápisem Beati qui audiunt verbum Dei et custodiunt illud - Blahoslavení, kteří slyší Boží slovo a zachovávají ho.
Kazatelnu doplňují ještě andílci, ze zrušených bočních oltářů, kteří sem byli přeneseni a harmonicky do ní vkomponovány K. Stádníkem.
Na počátku 20. stol. byl opraven strop lodi a v kněžišti starobylá klenba nahrazena plochým stropem.
Poslední větší úpravy se v kostele konaly v letech 1971-72 v souvislosti s novými liturgickými ustanoveními 2. vatikánského koncilu. Provedlo je pražské družstvo Štuko spolu s akad. sochařem Karlem Stádníkem, který vytvořil novou originální Křížovou cestu a plastiku Poslední večeře Páně, kterou zakomponoval do barokní oltářní mensy, jíž převzal ze zrušeného oltáře sv. Barbory a učinil z ní nový obětní stůl pro liturgii čelem k lidu.
Hodnotná barokní křtitelnice je provedena z červeného pískovce.
Chrámové lavice jsou novodobé, z 19. st.
Ve výklenku u nepoužívaného severního vchodu, jsou umístěny jesličky, které zhotovil v letech 1963-68 pražský výtvarník Václav Andres a jsou k vidění v čase vánočním.

S chrámem je nedílně spojen hlas zvonů, které ohlašují mše svaté, církevní slavnosti apod.  Kdysi i všechny významné události v životě města a farnosti. Původní barokní zvony ze 17. – 18. st. byly zrekvírovány za 1. sv. války. V roce 1923 pak byly pořízeny nové, ale hlaholily pouze 18 let, neboť za 2. sv. války i ty byly zrekvírovány. Nové zvony byly pořízeny až v letech 1973-76. Byly slavnostně posvěceny a mají svá jména - sv. Petr, sv. Pavel, sv. Anežka Česká, Panna Maria, sv. František Xaverský a sv. Josef.

Bylo jich celkem 6 a představují mistrovské dílo zbraslavského zvonaře Rudolfa Manouška.

V kostele se nachází několik kamenných náhrobků. Pochovávali se sem šlechtici a přední měšťané
V okolí kostela stojí  socha sv.Václava, která pochází z doby před rokem 1750 a je sem přestěhovaná obce Žebráky u Tachova roku 1882.

Druhou sochou je  sv. Jana Nepomucký, který se nalézá v zahradě za kostelem, je také barokní a datuje se od roku 1730.

Hřbitovní kaple sv. Barbory, stojící uprostřed nového hřbitova, pochází z  konce 17. století. Dnešní podobu dostala přestavbou v 2. pol. 19. století.

Klasicistní fara se na dnešním místě nachází od 1.poloviny 19. století.

Mezi duchovní správce  unhošťské farnosti patřili:
1347 - P. Bušek Linhart        
1348 - P. Beran                       
1575 – P. Petr Voják
1618-20 utrakvistický kněz Josef Albín
1807 – 1822  - kněz Jan Jungmann, bratr Josefa Jungmanna, známého aktivisty národního obrození. Kaplanoval na zdejší farnosti,  chodil mezi prostý lid, zapisoval česká slova, která se málo používala a přispíval svými zápisky do bratrova připravovaného slovníku. Po 18-ti letém rozloučení se sem v roce 1840 vrátil zpět jako farář a zde i dne 25.12.1842 zemřel. Pohřben byl na unhošťském hřbitově v kruhu svých duchovních předchůdců nedaleko kaple sv. Barbory.
1797-1824 P. Josef Ignác Pauli.