Jdi na obsah Jdi na menu
 


Město Unhošť a Křižovníci

17. 6. 2009

Město Unhošť

Unhošť jako ves existovala v raném středověku a z této doby také pochází název, který vznikl asi na základě osobního jména "Uněhost", osoby, která tu měla statek.

Osídlení se datuje od 9. století. Městem se stalo později, protože ve středověku nesplnilo požadavek stavby hradeb. Jeho poloha byla výhodná, neboť se nacházelo při starobylé cestě z Prahy na Křivoklát.

Nejstarší písemné zprávy o Unhošti pocházejí z doby krále Přemysla Otakara II. Kolem roku 1329 mělo městečko  již vlastní samosprávu a stalo se hospodářským i kulturním střediskem širrokého okolí. Nositelem vzdělanosti byla škola, o níž jsou zmínky kolem roku 1380.

(Více o městě Unhošť naleznete na: www.mesta.obce.cz/unhost/historie).

V případě válečného tažení utíkali obyvatelé i se svým majetkem do hlubokých křivoklátských lesů, kde byli v bezpečí. Úzkými cestami do neznámých hvozdů se vojáci nehnali.

Dodnes je v jednom z těchto údolí památka v podobě kapličky, zasvěcené Panně Marii se zázračnou studánkou. Ke kapličce do Žlábku se koná každoročně pouť. Obraz v kapličce je namalován podle tzv. Roudnické madony (originál je ve starých sbírkách gotického umění v Anežském klášteře).

Nejvýznamnější stavbou v Unhošti je kostel, původně románský, darovaný Janem Lucemburským řádu křížovníků s červenou hvězdou v roce 1329.

Kostel je zasvěcen sv. Petrovi a Pavlovi.

V antikvariátu, který sídlil v Karlově ulici blízko Karlova mostu, byl dlouho vystaven grafický list Bohemie Rosa. Na jednom z okvětních lístků je Unhošť.

 

Obrazek

Rytířský řád křížovníků s červenou hvězdou
Ordo militaris Crucirogenum cum rubea stella

Dodnes zůstal jediným mužským řeholním řádem českého původu, který založila žena - Anežka Přemyslovna a má své centrum v Praze.

Stalo se tak v roce 1233, kdy se řád vyvinul z laického špitálního bratrstva u kostela sv. Haštala v Praze, které pomáhalo pečovat o nemocné, chudé a poutníky.

Roku 1237 povýšil papež Řehoř IX. bratrstvo na řád s řeholními pravidly. Vedle sv. Augustina, jehož řeholí se řád řídí, se zvláštní úctě těší tajemství utrpení Krista a dále úcta ke sv. Kříži, zejména jeho Nalezení a Povýšení. Jeho posláním bylo spojení ideálů rytířského života s životem duchovním.

Od roku 1238 měl již vlastní samosprávu. Po kratším pobytu u kostela sv. Petra na Poříčí se roku 1252 křížovnický řád trvale usídlil u Juditina mostu, kde byly vybudovány klášter s kostelem sv. Františka a špitál. Z výhodné polohy konventu při důležité obchodní trase vyplývaly řeholníkům i jisté povinnosti (údržba mostu, opevňovací práce apod).

Pražský konvent se stal hlavním sídlem nejvyššího představeného. Velmistr křížovníků byl na úrovni člena královské rodiny po králi, královně a kralevici. Rytíři nesměli nic vlastnit, ale mohli nosit zbraně pro svoji ochranu. Právně byl majetek křížovníků osvobozen od daní a byl pod ochranou papeže. Anežka, zakladatelka řádu měla u křížovníků vlastní celu a sama dohlížela na jeho chod. Prvním velmistrem řádu byl Divišovec.

Záhy po svém vzniku se řád rozšířil i na území Moravy, Slezska, Polska a Uher. Vedle špitální činnosti se křížovníci věnovali rovněž duchovní správě na svěřených farách. Nejvyšší představený řádu měl titul mistra, později velmistra.

Až do 18. století měl řád i své laické bratry, později jenom kněze.

Radu velmistra tvoří řádoví konzultoři. Někteří z řádových kněží se stávali čestnými komtury. Domácí původ křížovníků přispěl k mimořádnému vzestupu této řehole již za Václava I. Rozkvět řádu spadá do doby vlády Karla IV., kdy spravovali na 60 špitálů, domů a farních kostelů v českých zemích a v Uhrách.

K významným komendám (středověká sídla rytířského či křížovnického řádu) patřily vedle Prahy, Stříbro, Most, Litoměřice, Cheb, Klatovy, Ústí nad Labem, Kouřim, Písek, Praha – Nové Město, České Budějovice, Sušice, Chlum nad Ohří. Na Moravě pak proboštství Hradiště sv. Hypolita u Znojma. Většina z nich kromě pražského konventu zanikla během husitských válek. Důležité byly i komendy slezské, např. Vratislav, Boleslav, Svídnice, Lehnice atd., které působily až do sekularizace v roce 1810.

V novější době spravovali křížovníci větší počet farností, zejména v západních Čechách, Sedlec – Karlovy Vary, Cheb, Tachov, Loket aj. K významným duchovním správám náleží chrám sv. Karla Boromejského ve Vídni.

Důležitou roli sehrál řád při obnově pražského arcibiskupství v roce 1561, když byl do čela arcidiecéze postaven velmistr křížovníků a vídeňský biskup Antonín Brus z Mohelnice. Post arcibiskupa vykonávali nejvyšší představení řádu až do roku 1668.

V době prvorepublikové byl řád nucen omezit své charitativní a špitální aktivity a věnoval se duchovní správě.

V období okupace nacisty byly budovy pražského řádového centra zabrány pro potřeby gestapa.

V 50. letech 20. století komunistický režim křížovníky opět vyhnal a v jejich pražském areálu bylo ministerstvo vnitra.

Jediná komenda, která působila i přes komunistickou likvidaci byla u sv. Karla Boromejského (Karlskirche), která suplovala pražské centrum. Řád tam pomáhal spoustě českým a slovenským uprchlíkům.

Ještě před pádem komunismu došlo v Římě ke kanonizaci sv. Anežky.

Tajně zvolený řádový generál velmistr Sirový  se po listopadu 1989  aktivně pustil do obnovy řádu a restituce jeho majetku, avšak tragicky zemřel v roce 1992.

Z rozhodnutí papeže byla v roce 1992 ustanovena řádová delegátská správa, v jejímž čele stanul apoštolský delegát světící biskup pražské arcidiecéze Msgre Fr. Václav Lobkowicz, O. Praem. Tato funkce přinesla řádu hmotnou, duchovní i personální soběstačnost a rozvoj.

Řád postupně opravuje kostely a své kulturní poklady pozvolna zpřístupňuje pro veřejnost.

Řád roste i početně. V roce 1991 měl 13 členů, k počátku roku 2001 jich bylo již 21.

Křížovnický řád přispívá na mnohé sociální programy a na provoz nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze.

Velmistrem řádu je v současné době Jiří Kopejsko.

 

 Znak - v černém poli osmihrotý kříž, zvaný maltézský a pod ním šesticípá červená hvězdička.

 Oděv - černý talár se dvěma bílými jazýčky na kolárku. Plášť je zdoben vlevo nahoře výšivkou červeného osmihrotého kříže s červenou hvězdičkou. Velmistr nosí u boku skvostný meč a hlavu má pokrytou velmistrovským bílým hedvábným kloboukem (drahocenný sobolí plášť se ztratil).

Zkratky - O.Cr., O. Crucig.

Přes všechna strádání, která řád v průběhu staletí musel překonat, krásná idea sv. Anežky založená na opravdové lásce k bližnímu pokračuje dále a měli bychom se za ni modlit ...

Vypracováno za pomoci e-vln: Wikipedie, www.mesto.Unhost, s laskavým svolením Římskokatolické farnosti Fr. Lázně, www nbv, atd.