Jdi na obsah Jdi na menu
 


Družec

14. 8. 2009
Ve spisu Posvátná místa Království Českého, která sepsal Dr. Antonín Podlaha (Řada první, Arcidiecéze Pražská, díl VII, Vikariát Slánský) z roku 1913 se píše:
Fara Družecká se poprvé uvádí roku 1352 v seznamu desátků papežských.
Podací právo náleželo v letech 1363-1417 králům českým, jakožto majitelům panství Křivoklátského.
A dále je psáno, že roku 1363 zemřel Družecký farář P. Konrád.
Jeho nástupcem se stal P. Ondřej z Prahy a působil zde do r. 1374.
Poté zde byl ustanoven P. Václav a od r. 1413 zde vykonával duchovní správu P. Martin.
Delší čas pak nejsou zprávy o Družci, až kolem roku 1466 byl v držení rodu Martiniců
a sice nejprve zástavou a pak dědičně.
1565     kněz Vojtěch
1599     P. Ondřej Frantz dal vystavět nákladem svým nové varhany.
Roku 1601 byl zde farářem Šimon Gallesryt, ale nechoval se náležitě.
V letech 1627-37 byl zde farář Václav Kapihorský a po něm zůstala fara 27 let neobsazena, až teprve roku 1644 sem byl dosazen farář Václav Alexius Zelinka a ten se zasloužil o založení nejstarší matriky Družecké, která se dochovala.
Ze zprávy z roku 1700 se dozvídáme, že v osadě Družec bylo 111 duší.
Pak se zde střídali tito faráři:
1705-07 Samuel Černohorský, 1707-16   Matyáš Alexius Borecký,
1716 Antonín Lysý, 1717-20 Jan Pánek, 1720-22 Jan Novák,
1722-25 Mytyáš Souček, 1725-28 Jiří Čermák, 1728-30 Norbert Krumlovský,
1730-32 Frant. Růžička, 1730-32   Josef Wagner,1739-45   Ant. Khollschreiber,
1745-51   Frant. Adam Cinj, 1751-59   Jan Cipellius, 17589-61 Jan Melichar Hadek,
1761-75    Ant. Heinl, 1775-81   Frant. Borg. Tadeáš Klinkáček,
1781-85   Ant. Petr Herzog z Adlesdbergu, který byl výborným kazatelem a horlivým
duchovním správcem. Jeho zásluhou byl kostel vybílen a presbytář a oba boční oltáře vymalovány.
Velikým dobrodincem kostela v Družci byl tehdy Žilinský občan Martin Záruba.
1785-1805   farář Jan Ullrich zajistil různými prosbami u majetných občanů
bohoslužebná roucha.
1805-09     Frant. de Paula Mensi – byl znamenitým kazatelem a hudebníkem.
1809-10    Matyáš Peregrin Šimák, 1816-27   Jan Ant. Slavětínský,
1816-27    Jos. Arnošt Hořejší, 1828-3 Vojtěch Ferd. Litschka, 1831-45 Josef Kubišta,
1845-46     Frant. Borg Václ. Baroch, 1846-62 Ant. Kremer,
1862-69   Obrazek  Frant. Cebuský, na kterého se vzpomíná jako na horlivého a lidumilného
Václav Rejfíř, 1873-83 Frant. Hrabě, Klement Markrab vynikl jako spisovatel v oboru náboženské literatury české, zvláště kazatelské.
1886-89    Martinn Kabát, za jeho pobytu bylo založeno místo kaplanské. Také na
svůj náklad dal vytisknout „Rozmluvu o dějinách všeobecných“ od J. Bossueta. Od téhož autora vydává další spisy a také jeho „Řeči postní o umučení Páně.“
1892 zemřel v Pavlově Jiří Jerman, kněz na odpočinku, který svou neobyčejnou skromností a střídmostí dosáhl toho, že z nepatrné výslužby mohl založit mešní nadace při kostele Družeckém a podporoval chudé, jejichž byl velikým dobrodincem.
 
 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl původně gotický asi ze 14. století. V letech 1688-90 barokně upraven.
Věž má plechem pobitou báň zakončenou lucernovitou vížkou a opatřena je hodinami. Před hlavním vchodem. vedoucím přízemkem věže, jest otevřená zděná předsíň z 18. st., na jejímž štítu je kamenná socha Neposkvrněného Početí. Nad prahem předsíňky je znázorněn letopočet 1688.
Presbytář v půdorysu je čtvercový a má původní gotickou křížovou klenbu žebrovou se svorníkem hladkým.
Vítězný oblouk jest hrotitý. Loď obdélníková má strop rovný.
Hlavní oltář je barokní z konce 17. století. Na postranních brankách stojí sochy Sv. Šebestián a Sv. Roch. Střed oltáře tvoří zasklený výklenek, v němž je největší vzácnost kostela starobylá soška Panny Marie s Ježíškem (dnes je to kopie).
Farář Zelenka roku 1677 ve zprávě podané konsistoři praví: „ Od zázračné sochy Panny Marie každého roku mnozí velikých milostí dosahují. Praví se, že byla zázračnou již před dobou Žižkovou, a to proto, že prý Žižka kostel spálil a tehdáž prý socha zůstala v ohni neporušena.“ Ale písemné zprávy z té doby se nedochovaly.
Větší procesí k sošce jsou ve dny Zvěstování a Nanebevzetí Panny Marie a to přicházejí lidé od Zbečna, Slaného, Unhoště a jiných blízkých vesnic.“
 
 
 
 
 
 
 
 
 Obrazek
 
 
 
 
 
 
                                
                                                                                                        

 na dřevorytu z 1. pol. 18. st. je 

 Panna Marie Družecká      

                                            
 
                                                  
      Obrazek 
 
zázračná soška Panny Marie Družecké
(výška cca 90cm)
 
Vedle průčelí kostela vpravo stojí veliký kámen, nazývaný Zkamenělec, který podle pověsti vznikl z člověka, který křivopřísežně přísahal, a rouhal se vůči Panně Marii.
Farář Kubišta o tom píše ve farní knize: „Jest známo, že když v dřívějších stoletích nějaký člověk soudně byl usvědčen, že lživě přísahal, jeho mrtvola po jeho smrti nebyla pohřbena na hřbitově, nýbrž mimo něj. Na jeho rov pak bylo obyčejem stavěti veliký kámen na znamení, že pod ním odpočívá mrtvola křivopřísežníka. Z tohoto vzniklo později přísloví „zkameněl se“
 
     
 
 
Hrabě Ignác Bernard z Martinic daroval kostelu Družeckému 3 měděné desky tiskařské. Na jedné vyryt byl obraz Panny Marie Družecké, na druhé české modlitbičky a na třetí modlitbičky německé. Ale časem přešly do rukou soukromých. Až administrátor panství Martinických dal na svůj náklad zhotovit novou desku a 1000 vytištěných modliteb českých i německých kostelu daroval.
V roce 1830 byla ukradena socha Panny Marie i Ježíška na postranním oltáři.
Farář Kubišta zaznamenal do farní kroniky příběh z roku 1831, kdy Kladenský farář Kašpar Weininger vedl do Družce procesí s úmyslem modliteb za odvrácení cholery. Jedna žena, úpěnlivě se modlící za své vyzdravení od epilepsie, byla pak zbavena svého trápení u studánky pod kostelem se nalézající.
Za faráře Rejíře (1869-73) byla soška již hodně setlelá, a tak byla znovu vykližena, obarvena a pozlacena.
Před oltářem je pěkně tesané žulové zábradlí balustrové, jehož střední pilířky ozdobeny jsou andílčími hlavičkami.
Po stranách vítězného oblouku stojí mensy bočních oltářů, nad nimi ve výklencích do zdi zabudovaných a nahoře mušlovitě ozdobených stojí barokní sochy v životní velikosti Sv. Václava a Sv. Jana Nepomuckého z 18. století. Na barokním oltáři z 18. století je obraz Sv. Filipa Nerejského, nahoře pak v nástavci poprsní obraz „Sv. Karel Boromejský“.
Oltář tento sem byl přenesen ze zrušeného chrámu Paulánského Sv. Salvatora ve Starém Městě Pražském.
Na kruchtě jest vyřezávaný znak Martinický, po stranách pak drobné barokní sošky Sv. Jan Křtitel a Mojžíš.
Na stropě lodi je namalován znak Martinický.
Roku 1911 byla pořízena nová křížová cesta, kterou namaloval Jan Hlávka.
Zvony – první je ulitý Fr. Ant. Frankem v Praze roku 1772 a druhý slitý konvářem Hanušem v Praze roku 1484.
Když byla roku 1883 prováděna nová dlažba, byly nalezeny pod starou dlažbou hroby.
 
 
Severovýchodně od kostela stojí sloup se sochou Panny Marie, který postavil kamenický pomocník Jiří Gran se svou manželkou Reginou roku 1647.
 
Sochu Sv. Jana Nepomuckého na návsi koupil roku 1788 sedlák Jan Nejtek dal ji postavit při cestě k obci Žilina.