Jdi na obsah Jdi na menu
 


Unhošť

14. 8. 2009
 
 

Obrazek

 
 
Výpis z publikace Posvátná místa KrálovstvíČeského, Dr. Antonín Podlaha
Řada první, Arcidiecéze Pražská, díl VII, Vikariát Slánský - z roku 1913 .
 
Král Jan Lucemburský daroval 19.10.1329 kostel Unhošťský s desátky a jinými právy k němu náležitými, jmenovitě s právem patronátním řádu křižovnickému.
 
Fara unhošťská se uvádí v rejstříku desátků papežských v roce 1352.
1347  zde působil farář Sulek, jenž toho roku beneficium své směnil s Janem (kanovníkem u sv. Jiří na hradě Pražském) za jeho prebendu.
1375 směnil farář Jan faru svou s Jakubem, farářem ve Dvoře Králové. Svolení dal k tomu Karel IV., z čehož je patrno, že tehdy vykonávali právo patronátní zase králové čeští a ne řád křižovnický.
Do roku 1407 zde působil farář Jakub, po něm zde působil klerik Zikmund z Budějovic, 1426 zemřel farář Tonek, po něm je kněz Jiří.
Po té následovali tito duchovní- 1438 farář Beran, 1476 farář Jan, 1496 farář Kryšpín, 1502 kněz Jíra, 1517 kněz Michal, 1529 farář Jan, 1537 farář Pavel, 1542 farář Jan Kostelák, 1545 Václav Rosa, 1548 kněz Valentin, 1560 kněz Václav Rosa, 1575 kněz Petr Voják, 1578 kněz Vít Manětínský, Jan Brtva Domažlický, 1604-16 Jan Matheides Letovský,  1618-20 Jan Albinus.
Po husitských nepokojích zde sloužili většinou kněží podobojí a později protestanští.
Unhošť patřil k císařskému panství Křivoklátskému. Arcibiskup Pražský měl moc od císaře k tomu danou, dosazovat na císařská panství kněze katolické, kde to jen bylo možné, ač na mnohých místech se to setkávalo s odporem. Také Unhoštští lnuli k víře nekatolické a potom k protestantské.
Roku 1617 nebylo dle zprávy visitátorovy v Unhošti ani jediného katolíka. Z rozkazu arcibiskupa byl farář Matheides v Praze uvězněn a v Unhošti knihy nekatolické byly zabavovány.
Roku 1685 P. Adam Kravarský  obrátil 224 osob na katolickou víru, ale pro nedostatek duchovenstva zůstává osada Unhošť osiřelá.
V letech 1686 se křižovnický řád ucházel v době pobělohorské o patronátní právo ke kostelu v Unhošti, dovolávaje se darování krále Jana. Unhoštští žádali převora řádu, aby k nim kněz na služby Boží přijížděl. Ale převor jim odpověděl, že nemají ani v kostele potřebné věci a požadoval také finanční zabezpečení pro kněze. Bylo jim posléze vyhověno a kněz z kláštera do Unhoště dojížděl. Bylo to do roku 1651. Potom duchovní správu obstarávali faráři Kladenští.
Prvním knězem z řádu křižovníků se stal Jan Jindřich Ottich z Dobřan.
Od roku 1662 se zapisovalo do matriční knihy.
Do roku 1667 zde působí farář Ottich, 1667-70 Ondřej Adrian Molitoris, 1671      Martin Jan Lešťanský, do 1686 Adam Syswald, 1723 Václav Bramhauský  zapsal, že v Unhošti je 498 duší a v celé farnosti 900.
1723-33 Josef Valeš, 1733-51 Tomáš Ignác Michalovic, 1751-59 Frant. Lenckart,
1759-61 Konstantin Winandi, 1761-71 Jan Nep. Čeněk, 1771-76 Tadeáš Loebel,
1776-87 Frant. Passaourek, 1787-89 Ign. Svoboda, 1789-97 Voj. Richetzký.
1741 vykonal zde generální vizitaci Jan Mořic Václav Martini, děkan metropolitní kapituly a generální vikář a měl zde následující den na  svátek sv. Petra a Pavla slavné pontifikátní služby Boží.
1758 vykonal v Unhošti vizitaci metropolitní kanovník a generální vikář Jan Ant. Kayser.
Postupně v Unhošti vykonávali duchovní správu 1797-1824 Jos. Ign. Pauli,
1825-40      Václav Slunečko.
1840-43 Jan Jungmann, bratr Josefa Jungmanna, známého aktivisty národního obrození. Kaplanoval na zdejší farnosti, chodil mezi prostý lid, zapisoval česká slova, která se málo používala a přispíval svými zápisky do bratrova připravovaného slovníku. Po 18-ti letém rozloučení se sem na sklonku života vrátil jako farář a 25.12.1842 zde i zemřel. Je pohřben na unhošťském hřbitově, v kruhu svých duchovních předchůdců, nedaleko kaple sv. Barbory.
                     1842-45 Ondřej Richter, Josef Roesl, 1849-52 Jan Ebert, 1852-67 Jan Křt. Mindl,  
                     1867 Josef Dvořák, 1867 Frant. Havránek, byl znám jako znamenitý kazatel, ale brzy
                     zde zemřel, 1868-72 Josef Machačka, 1872-90 Václav Černoch, muž postavy  
martiální, šlechetné povahy, od představených i osadníků byl vážen a milován.
               V letech 1890-92 Jan Kostelecký, 1893-1910 Václav Kubr, osobní děkan, muž dobrého  
               srdce, zbožný kněz a horlivý, 1910 Josef Melichar.
Roku 1895 zde vykonal generální vizitaci J. E. Frant. de Paula Kardinál Schoenborn
a roku 1909 J. E. kardinál ze Skrbenských.
V roce 1907 konali od 14. do 22.2. misii kněží z kongregace redemptorisrů.
                

 

 

Farní kostel sv. Petra a Pavla
 
 

Obrazek

 
Podrobnou studii o historii kostela sepsal pro Unhošťskou faru Dr. Jan Šťovíček.
Z období vrcholné gotiky 14. století pochází gotické pískovcové sanktuárium, které se nachází v presbytáři. Obdélný výklenek, v němž původně byla uchována eucharistie, je překryt novějšími dřevěnými dvířky s kováním a je  rámován profilovanou římsou. Ta je nahoře zakončena trojúhelníkovým štítem, v jehož výplni je vytesán gotický štít se znakem, o němž je možno se domnívat, že patřil prvnímu známému unhošťskému faráři panu Bušku Linhartu, který pocházel z rodu vladyků z Braškova. V Unhošti je uváděn v roce 1347 a byl asi bratrem, či bratrancem Buška Leonarda, kanovníka metropolitní kapituly pražské a prvního ředitele stavební huti svatovítské katedrály za její gotické přestavby. (Buškovu bustu ve svatovítském triforiu doprovází obdobný znak).
V době husitské revoluce museli křižovníci z Unhošťské fary odejít a vystřídali je kališničtí faráři, kteří zde byli až do osudné bitvy na Bílé Hoře.
Katolická duchovní správa tu byla obnovena až po 30-ti leté válce. Stalo se tak  v roce 1661, kdy se sem vrátili duchovní faráři z řádu křižovníků s červenou hvězdou.
Farní chrám byl po této strastiplné válce dosti poškozen. Město nemělo hradby a tak byla v roce 1656 k severnímu bloku kněžiště přistavěna mohutná hranolovitá věž,  aby sloužila jak kostelu, tak potřebám strážní služby pro město. Věž byla na vrcholu opatřena ochozem a světničkou věžného, který měl pro městskou radu hlídat město a hlásit případné požáry, pohyby vojsk a loupeživých skupin. Tato služba tu byla až do roku 1897.
Věž je 42,5 m vysoká a v jejím přízemí se nachází sakristie. Má 4 patra a je ukončena šindelem pokrytou barokní cibulí  s měděnou lucernou a na vrcholu pozlacenou makovicí s křížem, na jehož úpatí je posazena křižovnická hvězda.
Zároveň tato věž nahradila zničenou starší zvonici, která stávala na severní straně někdejšího starého hřbitova, jenž  byl u kostela až do 18. století. Po válce je opraven a zčásti renovován, a tak se stalo i s kostelem. Byl v něm vytvořen nový malovaný strop a jeho stěny byly vyzdobeny císařským orlem, znakem města i místních cechů.
Počátkem 18. století byl kostel barokně přestavěn. Loď k západu byla rozšířena přístavbou s hudební kruchtou.  Tyto stavební práce vedl pražský stavitel a mistr
František Fortini, který pracoval ve službách různých architektů. F. Fortini prováděl stavby pro známého Jana Baptistu Alliprandi, který pracoval pro pražské křižovníky s červenou hvězdou. Ti finančně zabezpečili stavební úpravy v kostele sv. Petra a Pavla.
Současně byla staticky zabezpečena věž opěrnými pilíři a loď a kněžiště byly výškově sjednoceny.
Okna byla opatřena jednotnou šambránou se znamením kříže a byly vytvořeny nové chrámové vchody.
Hlavní vchod na jižní straně z náměstí byl opatřen pískovcovým portálem a supraportou s křížovnickým znakem a souměrně s ním byl na protilehlé straně vybudován vedlejší vchod z tehdejšího hřbitova.
Chrámový exteriér byl zvýrazněn novým průčelím, komponovaným v barokním duchu, jež je také umělecky nejhodnotnějším a nejpůsobivějším z těchto úprav. Unhošťskému kostelu i po této úpravě zůstal zachován ráz nenáročné sakrální architektury, která navenek působí jako barokní stavba.
Varhany pocházejí z období kolem roku 1746 a jsou dílem pražského varhaníka Jana Ferdinanda Schwabla.
Na konci 19. st. byly provedeny úpravy kněžiště a postaven nový hlavní oltář ve stylu pseudorenesančním. Pochází z dílny sychrovského řezbáře Petra Buška. Byl dokončen v roce 1892, tak jako i oltářní obraz patronů chrámu, apoštolů sv. Petra a Pavla, jenž je dílem pražského umělce Emanuela Dítěte.
V lodi na evangelijní straně v nice v průčelí se nachází polychromovaná socha Panny Marie.
Hlouběji v lodi je osazena barokní kazatelna z 2. pol. 18. stol. s kartuší Kázání rybářům a nápisem „Beati qui audiunt verbum Dei et custodiunt illud - Blahoslavení, kteří slyší Boží slovo a zachovávají ho“.
Kazatelnu doplňují ještě andílci, ze zrušených bočních oltářů, kteří sem byli přeneseni a harmonicky do ní vkomponovány K. Stádníkem. Postranní oltáře (které
se již nedochovaly) i kazatelna pocházely z kostela sv. Valentina v Praze.
Na počátku 20. stol. byl opraven strop lodi a v kněžišti starobylá klenba nahrazena plochým stropem.
Poslední větší úpravy se v kostele konaly v letech 1971-72 v souvislosti s novými liturgickými ustanoveními 2. vatikánského koncilu. Provedlo je pražské družstvo Štuko spolu s akad. sochařem Karlem Stádníkem, který vytvořil novou originální Křížovou cestu a plastiku Poslední večeře Páně, kterou zakomponoval do barokní oltářní mensy, jíž převzal ze zrušeného oltáře sv. Barbory a učinil z ní nový obětní stůl pro liturgii čelem k lidu.
Hodnotná barokní křtitelnice je provedena z červeného pískovce.
Chrámové lavice jsou novodobé, z 19. st.
Ve výklenku u nepoužívaného severního vchodu, jsou umístěny jesličky, které zhotovil v letech 1963-68 pražský výtvarník Václav Andres a jsou k vidění v čase vánočním.
S chrámem je nedílně spojen hlas zvonů, které ohlašují mše svaté, církevní slavnosti apod.  Kdysi i všechny významné události v životě města a farnosti. Původní barokní zvony ze 17. – 18. st. byly zrekvírovány za 1. sv. války. V roce 1923 pak byly pořízeny nové, ale hlaholily pouze 18 let, neboť za 2. sv. války i ty byly zrekvírovány. Nové zvony byly pořízeny až v letech 1973-76. Byly slavnostně posvěceny a mají svá jména - sv. Petr, sv. Pavel, sv. Anežka Česká, Panna Maria, sv. František Xaverský a sv. Josef. Bylo jich celkem 6 a představují mistrovské dílo zbraslavského zvonaře Rudolfa Manouška.
V kostele se nachází několik kamenných náhrobků. Pochovávali se sem šlechtici a přední měšťané
V okolí kostela stojí  socha sv.Václava, která pochází z doby před rokem 1750 a je sem přestěhovaná obce Žebráky u Tachova roku 1882.
Druhou sochou je  sv. Jan Nepomucký, který se nalézá v zahradě za kostelem. Je také barokní a datuje se od roku 1730.
Hřbitovní kaple sv. Barbory, stojící uprostřed nového hřbitova, pochází z  konce 17. století. Dnešní podobu dostala přestavbou v 2. pol. 19. století.
Klasicistní fara se na dnešním místě nachází od 1.poloviny 19. století.