Jdi na obsah Jdi na menu
 


Příprava na křest

26. 10. 2010

ObrazekPochybnost o křtu:
Pokřtění v nekatolickém církevním společenství se křtí pod podmínkou jen tehdy, jestliže je vážný důvod k pochybnosti o platnosti křtu vzhledem k použité látce a slovní formě při udílení křtu a vzhledem k úmyslu dospělého křtěnce a udělovatele křtu.

Pokud nadále zůstává pochybnost o udělení křtu nebo o jeho platnosti, udělí se křest teprve po poučení dospělého křtěnce o svátosti křtu a po sdělení důvodů k pochybnosti o platnosti křtu, a to jemu nebo, je-li dítětem jeho rodičům (CIC 869).

Normy o křtu dospělých se vztahují na všechny, kdo po skončení dětství nabyli užívání rozumu. Na roveň dítěti je postaven, i pokud jde o křest, ten, kdo nemá užívání rozumu (CIC 852).

 

Aby dítě bylo dovoleně pokřtěno, je třeba, aby byla opodstatněná naděje, že dítě bude vychováno v katolické víře; jestliže tato zcela chybí, křest se odloží a důvod se oznámí rodičům. (Kán. 868 CIC).

 

Rodiče jsou povinni dbát, aby jejich děti byly pokřtěny v prvních týdnech po narození; co nejdříve po narození nebo ipřed ním přijdou k faráři, aby požádali o křest dítěte a náležitě se na něj připravili.

Křtěnec – dospělý:
K udělení křtu dospělému se vyžaduje, aby projevil svou vůli přijmout křest, aby byl dostatečně poučen o pravdách víry a povinnostech křesťanů a osvědčil se v křesťanském životě během katechumenátu; také se vybídne ke vzbuzení lítosti nad svými hříchy. 

Dospělý, který je v nebezpečí smrti, může být pokřtěn, jestliže má nějaké poznání základních pravd víry, nějakým způsobem projevil svůj úmysl přijmout křest a přislíbil, že bude zachovávat přikázání křesťanského náboženství (CIC 865).

Kmotr:
Ke křtu se vezme buď jen jeden kmotr, nebo jen jedna kmotra nebo spolu kmotr a kmotra (CIC 873).
Kmotr má pomáhat dospělému křtěnci v uvedení do křesťanského života. 

Křtěnce dítě představuje spolu s rodiči u křtu a snaží se, aby pokřtěný žil křesťanským životem, odpovídajícím křtu a věrně plnil křestní závazky (CIC 872).

Požadavky na kmotry:
Aby se někdo stal kmotrem musí splňovat následující podmínky:

Být katolíkem.
Být biřmovaný.
Již přijal svaté přijímání.
Vést život odpovídající víře a převzatému kmotrovství.
Dovršil šestnáctý rok svého věku.
Nebyl otcem nebo matkou křtěného.
Byl ustanoven křtěncem nebo jeho rodiči (nebo jejich řádnými zástupci). 
Musí být ke kmotrovství vhodný.
Musí mít úmysl zastávat tuto službu.

Pokřtěný, patřící do nekatolického církevního společenství, se přijme pouze spolu s katolickým kmotrem a jen jako svědek křtu (CIC 874).

Kde se křtí:
Vlastním místem pro křest je kostel nebo kaple. Dospělý se zpravidla křtí ve vlastním farním kostele a dítě ve vlastním kostele rodičů (CIC 857).

***** 
Partikulární zákon - platný od května 2007

Dovolení k udělení svátosti

PZ 4.1 - § 1. Místní farář a jemu podle práva na roveň postavení mají právo a povinnost jako vlastní správci farnosti křtít, oddávat, případně biřmovat osoby, které mají trvalé nebo přechodné kanonické bydliště na území farnosti. Stejně tak mají právo a povinnost udělovat výše uvedené svátosti osobám, které vůbec nemají kanonické trvalé nebo přechodné bydliště, ale právě pobývají na území farnosti (srov. kán. 102, 107, 530 CIC).

            § 2. Místo původu dítěte, a také nově pokřtěného, je tam, kde v době, kdy se dítě narodilo, měli rodiče trvalé bydliště, anebo, neměli-li trvalé bydliště, tam, kde měli přechodné bydliště. Neměli-li rodiče společné trvalé ani přechodné bydliště, pak tam, kde je měla matka. Pokud rodiče ani matka neměli trvalé ani přechodné bydliště, pak místem původu dítěte je místo, kde se dítě narodilo. Nalezenci mají místo původu, kde byli nalezeni (srov. kán. 101 CIC).

            § 3. Pokud svátost křtu, manželství a eucharistie (jenom v případě prvního svatého přijímaní dětí) chce udělit jiný kněz nebo jáhen osobám, které nejsou jeho farníky podle § 1 a2, musí si vyžádat dovolení (licentia) od vlastního duchovního správce těchto osob. Dovolení se vystaví písemně.

           

           § 4. Pokud udělení svátosti bylo dovoleno duchovnímu, který není vlastním duchovním správcem, přípravu podle kán. 851 1°, 890, 914, 1063 2° CIC vykoná udělovatel svátosti, ledažeby vlastní duchovní správce tuto povinnost chtěl splnit sám.

            

          § 5. V případě úmyslného nerespektování této normy bude viník potrestán sankcí trestního opatření ve smyslu kán. 1339 CIC, a pokud dále setrvá v zatvrzelosti, mohou mu být postupně přidány další tresty.

ACEB 05/2007 (str. 42 – 43)  

Pozn:

1. Z výše uvedeného vyplývá, že je zcela nesprávná praxe, kdy se žádá o tzv. "Propuštění ke křtu". Tento termín není v souladu a ani logikou CIC.


2. O dovolení žádá farář a ne např. rodiče dítěte, příp. někdo jiný, kdo má cestu kolem fary (babičky, dědečkové...).

***** 

Průběh vlastního křtu: (nezapomeňte na svíci a křestní roušku!) 

Obřad přivítání dětí na začátku křestní slavnosti:

Otec a matka přinesou dítě v doprovodu kmotra (kmotrů).

Otázka prvníJaké jméno jste se rozhodli svému dítěti dát? * 
Odpověď rodičů: Josef, Marie, Michael, Terezie... 
* Rodiče, kmotři a farář dbají, aby se nedávalo jméno, které je cizí křesťanskému smýšlení. (CIC 855)

Otázka druhá
Co pro svého (svou) Josefa, Marii, Michaela, Terezii… od Boží církve žádáte? 
Odpověď rodičů: Křest.* 
* Lze odpovědět např. i takto: Věčný život; Milost Kristovu; Víru.

Otázka třetíChcete aby byly vaše děti pokřtěny. Tím na sebe berete povinnost, že je vychováte ve víře v Pána Ježíše, že je budete učit milovat Boha a bližního, jak nám to Ježíš přikázal. Jste si této povinnosti vědomi? 
Odpověď rodičů: Ano.

Otázka čtvrtáA vy, kteří chcete být kmotry, jste připraveni rodičům pomáhat? 
Odpověď kmotrů: Ano.

Josefe, Marie, Michaeli, Terezie,… církev tě (vás) s radostí přijímá do svého společenství. V jejím jménu tě (vás) označuji křížem, znamením našeho Spasitele, Ježíše Krista.
Kněz mlčí a udělá křtěnci na čele kříž. 

Potom vyzve rodiče a někdy také kmotry aby učinili totéž: 
Také vy, rodiče a vy, kteří chcete plnit povinnost kmotrů, označte děti znamením kříže.

Bohoslužba slova:
Biblická čtení. 
Homilie. 
Přímluvy za pokřtěné, za jejich život ve víře, za rodiče a kmotry aby dobře plnili své poslání 
a za církev, 
Litanie ke svatým (zvláště ke křestním patronům, aj.).

Po skončení vzývání svatých následuje Exorcismus a mazání olejem.
Všemohoucí Bože, poslal jsi svého jednorozeného Syna, aby nás vyvedl z otroctví hříchu a učinil z nás tvůj svobodný lid. Pokorně Tě prosíme: zachraň před mocí temnoty také tyto děti a dej ať se na nich ukáže moc smrti a vzkříšení tvého Syna. Buď s nimi po celý život, a až budou pokoušeny a budou bojovat proti duchu zla, jejich silou ať je Kristus. Neboť On s tebou žije a kraluje po věky věků. 
Všichni odpoví: Amen

Celebrant: Olej, kterým tě (vás) mažu, je znamením síly. Tvojí (vaší) silou ať je Kristus, náš Pán a Spasitel, neboť on žije a kraluje na věky věků. 
Všichni odpoví: Amen.

Celebrant pomaže každého křtěnce na prsou olejem křtěnců.

Pokud je příliš velké chladno nebo je dítě oblečeno tak, že mazání olejem není vhodné, je možné toto pomazání vynechat. 
V tom případě celebrant říká: Tvojí (vaší) silou ať je Kristus, náš Pán a Spasitel, neboť on žije a kraluje na věky věků. 
Všichni odpoví: Amen

Ihned poté celebrant mlčky vkládá ruce na hlavu křtěnce. 
Po mazání olejem, příp. vkládání rukou odcházejí všichni zúčastnění ke křtitelnici (nebo na místo, kde proběhne vlastní křestní obřad).

Slavnost křtu:
Úvod: Křtem dává Bůh věřícím účast na svém božském životě. Modleme se společně z celého srdce za tyto vyvolené, aby se také jim stala tato křtitelnice pramenem života věčného.

Svěcení vody a vzývání Boha:

Při vigilii na Bílou sobotu posvětí celebrant vodu: Všemohoucí věčný Bože, Tvá neviditelná moc působí, že svátosti jsou viditelným znamením Tvé milosti. Stvořil jsi vodu … Prosíme Tě, Bože: Ať skrze Tvého Syna sestoupí do tohoto křestního pramene síla ducha svatého, aby všichni, kdo budou ve křtu spolu s Kristem pohřbeni, ve křtu s ním také vstali ze smrti k životu. Neboť On s Tebou žije a kraluje na věky věků. 
Všichni odpoví: Amen.

V době velikonoční je vhodné použít vodu posvěcenou o velikonoční vigilii na Bílou sobotu. V tom případě se už voda neposvěcuje, ale říká se místo toho:

…Požehnaný jsi, Bože, Otče všemohoucí… 
Všichni odpoví : Požehnaný jsi, Bože navěky. 

… Požehnaný jsi, Bože, Synu jednorozený, Ježíši Kriste… 
Všichni odpoví : Požehnaný jsi, Bože navěky. 

… Požehnaný jsi, Bože, Duchu svatý… 
Všichni odpoví : Požehnaný jsi, Bože navěky. 

Zřeknutí se zlého a vyznání víry:

Po úvodu následují otázky: 

Zříkáte se ducha zla? Rodiče a kmotrové odpoví: Ano.
I všeho, co působí? Rodiče a kmotrové odpoví: Ano.
I všeho, čím se pyšní? Rodiče a kmotrové odpoví: Ano. 

Věříte v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země? 
Rodiče a kmotrové odpoví: Věřím.

Věříte v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se narodil z Marie Panny, byl ukřižován a pohřben, vstal z mrtvých a sedí po pravici Otcově? 
Rodiče a kmotrové odpoví: Věřím.

Následně celé shromáždění vysloví s tímto vyznáním víry svůj souhlas.

Celebrant: Tak věříme. Tak věří církev a tuto víru vyznáváme, a ona je naší slávou v Kristu Ježíši, našem Pánu. 
Všichni odpoví: Amen.

Křest:
My všichni jsme nyní s vámi vyznali víru celé Církve. Chcete, aby také Josef, Marie, Michael, Terezie byl (byla, byli) v této víře pokřtěn (-na, -ni) ? 
Rodiče a kmotrové odpoví: Ano.

Hned potom celebrant dítě pokřtí.

Josefe, Marie, Michaeli, Terezie…, JÁ TĚ KŘTÍM VE JMÉNU OTCE 
lije vodu nebo ponoří dítě poprvé
I SYNA 
lije vodu nebo ponoří dítě podruhé 
I DUCHA SVATÉHO. 
lije vodu nebo ponoří dítě potřetí

Pomazání křižmem:
Všemohoucí Bůh tě (vás) vysvobodil z hříchu, dal ti (vám) život z vody a z Ducha svatého, přijal tě (vás) do společenství svého lidu. A jako pomazal svého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, na kněze, proroka a krále, označuje posvátným olejem i tebe (vás), neboť patříš (-te) ke Kristu navěky.
Všichni odpoví: Amen.

Celebrant mlčky maže křtěnce na temeni hlavy.

Obléknutí bílého roucha:
Josefe, Marie, Michaeli, Terezie…, Bůh tě (vás) oblékl v Krista a učinil z tebe (vás) nového člověka. Bílé roucho ať je znamením této důstojnosti. A rodiče a přátelé ať tě (vás) povzbuzují svědectvím slova i života, abys (-te) tuto důstojnost uchoval (-li) neporušenou navěky.
Všichni odpoví: Amen.

Každému pokřtěnému je předáno bílé roucho nebo křestní rouška. 
Jiná barva než bílá není přípustná.

Předání hořící svíce
Celebrant vezme paškál a říká: Světlo Kristovo.
Kmotr nebo jeden z rodičů rozsvítí od paškálu svíci pro pokřtěného.

Celebrant říká: Rodiče a vy, kteří chcete plnit povinnosti kmotrů, církev od vás s důvěrou očekává, že budete světlo Kristovo v těchto dětech opatrovat. Kéž Josef, Marie, Michael, Terezie… (tyto děti) vždycky chodí ve světle Kristově, kéž žijí z víry až do konce, a až Kristus přijde, kéž mu vyjdou vstříc a se všemi svatými vejdou do jeho věčného království.


Codex Iuris Canonici – Kodex kanonického práva; soubor právních norem katolické církve.