Apoštolát modlitby
2023/2

DUBEN
Úmysl papeže: Za kulturu nenásilí
Modleme se za větší rozšíření kultury nenásilí tím, že se státy i občané budou stále méně
uchylovat ke zbraním.

Ničivé zbraně se probouzejí k životu již agresivním jazykem a negativním viděním světa.
Nezapomeňme: zárodky konfliktů máme sami ve svých rukou! Je to každý z nás, kdo nesmí
podlehnout netečnosti a pohodlnému mlčení. Zvláště důležité je to, co předáváme dalším
generacím. Když mladým lidem nabízíme nespočet výkladů dějin s tím, že si každý může
vybrat, co se mu zlíbí, nejedná se o svobodu volby, ale o nedostatek vyhraněného rozlišování.
Ani izolované hodnoty nepostačí, daleko důležitější je jejich vztahové uspořádání. Když
začneme dávat přednost úspěchu před (křesťanskými) ctnostmi, vždy se do našeho srdce
prolomí zášť, závist a nepřejícnost. Jestliže nežijeme z tichého světa Boží milosti, který v nás
zápasí o naši lidskou důstojnost, postupně se naše tvář může stát karikaturou, maskou, za níž
je skryta stvůra, která se neštítí ničeho. Stále platí: „Není-li Boha, může člověk všechno.“
(F. M. Dostojevskij) Kultura nenásilí není slabost, když si uvědomíme celou hloubku smyslu
zasvěcení nás samotných i celého světa Neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Kultura nenásilí
roste u zdroje pokoje! Připomínejme si častěji slova zasvěcení z loňského roku: „Věříme, že
skrze tvé Srdce se znovu vrátí mír. Tobě proto zasvěcujeme budoucnost celé lidské rodiny,
potřeby a očekávání lidí, úzkosti i naděje světa.“

Národní úmysl: Za duchovní povolání
Modleme se za ty, které Pán volá ke kněžství a zasvěcenému životu, aby měli odvahu vydat
se za ním cestou následování.

Zdá se, že obecný pocit lidí dnešní doby je plný vyčkávání. Nejistoty nám svazují ruce i srdce
podívat se s důvěrou do budoucnosti. I „učedníci měli ze strachu zavřeny dveře“. (Jan 20,19)
A najednou promluví Pán, aby nás pozval k dvojímu: čekat na jeho slávu i vyjít mu vstříc.
Máme projít tímto pozemským životem způsobem, na jehož konci čeká jeho náruč. Čekat se
musíme učit. Ale můžeme objevit pro sebe nabídku Pánova Srdce: Můžeš více. Můžeš čekat
ještě jinak. Můžeme v tom či onom způsobu duchovního povolání druhým pomáhat.
Nenechme se ničím připravit „o schopnost umožňovat druhým mít velké sny, tvořit nové
cesty a nový životní styl“. (papež František) K vyšším věcem jsme se narodili!

KVĚTEN
Úmysl papeže: Za hnutí a skupiny v církvi
Modleme se, aby církevní hnutí a skupiny znovu denně objevovaly své evangelizační
poslání a sloužily potřebám světa svými charismaty.

Co vlastně vede nespočet křesťanů k tomu, že se sdružují do hnutí a skupin, aby se nasadili
pro spásu druhých? Pracovat do úmoru na rozmanitých periferiích světa a společnosti? Jsou
při pohledu na tento svět dotknuti a přitahováni Ježíšovou opuštěností na kříži. Zasáhne je
Ježíšova nejvyšší míra lásky. A proto nemohou zůstat slepí a hluší k jeho volání! Nechtějí být
jen aktivní navenek, nýbrž chtějí mít účast na tom, co jeho Srdce prožívá, žije a přetavuje
v blízkost Božího milosrdenství. Základní jádro a charisma křesťanství spočívá v přechodu ze
smrti k životu. Jistěže jsou důležité Kristem ustanovené úřady a služby v církvi, ale mariánský
princip – naslouchat Slovu – tento svět potřebuje nejvíce. Objevit charismata žen je
nejvlastnějším obsahem většiny hnutí a nových skupin. „Žena je matkou a vidí tajemství
církve mnohem jasněji než my muži.“ (papež František)

Národní úmysl: Za mladé lidi
Modleme se za mladé lidi, kteří touží po manželství, aby nalezli svého životního partnera
a měli odvahu odevzdat se jeden druhému podle nároků evangelia.

Příprava na svatební obřad je životní událostí! Jak může vypadat nárok evangelia, objasňuje
papež František: „Mějte odvahu být jiní, nenechte se pohltit konzumní společností
a upřednostňováním vnějšího dojmu. To, na čem opravdu záleží, je láska, která vás spojuje,
posílená a posvěcená milostí. Buďte schopni rozhodnout se pro střízlivou a jednoduchou
oslavu, abyste nade všecko vyzdvihli lásku.“ (Amoris Lætitia, 212)

ČERVEN
Úmysl papeže: Za zrušení mučení
Modleme se, aby se mezinárodní společenství zavázalo ke konkrétním krokům k vymýcení
mučení a zajistilo podporu obětem a jejich rodinám.

„Žijeme v domě modlitby zrozené z mučednictví,“ říkají albánské klarisky. Bydlí
v klášterních celách, jež komunistický režim užíval k mučení. Jestliže jsme zhlédli televizní
film o Josefu Toufarovi In nomine patris, zůstává v paměti otisk scény krutosti mučení. Papež
jako provinciál jezuitů ji v době vojenské diktatury poznal velmi zblízka. Odráží to i papežova slova při návštěvě Osvětimi: „Krutost neskončila v Osvětimi a Birkenau, ale trvá dodnes. I dnes jsou lidé mučeni. Tolik vězňů je mučeno, hrozné…“ „Je to smrtelný hřích, velmi těžký hřích; vyzývám křesťany, aby se zavázali spolupracovat na zrušení všech forem mučení a podpořili oběti a jejich rodiny.“

Národní úmysl: Za biřmovance
Modleme se za ty, kdo letos přijímají svátost biřmování, aby se stali šiřiteli radostné zvěsti.

„Duch Svatý nechává v biřmovancích, které vede, dozrávat, aby se sami stávali darem pro druhé. To je dar Ducha Svatého. Tento dar Ducha Svatého vstupuje do nás a roste v nás, abychom ho pak my mohli dávat druhým. Vždy dostáváme proto, abychom dávali, nikoli proto, abychom si dary uschovali uvnitř, jako by naše duše byla skladištěm. Nikoli, dostáváme vždy proto, abychom dávali. Boží milost jsme obdrželi proto, abychom ji přinášeli druhým. V tom spočívá křesťanský život.“ (papež František) Této řeči Ducha se učíme v Ježíšově Srdci. Z jeho probodeného boku proudí síla Ducha do všech svátostí i našeho poslání být solí světa.